Ľudo, jak ses dostal k Toastmasters?

Do TM mě přivedla Petra Boušková, která nastoupila na projekt do České spořitelny, kde jsem i já byl v té době na projektu. Sedla si vedle mě a upoutala mě brutální bezprostředností. Přišla do kanceláře, nikdo z manažerů ji tam nepředstavoval. Ono se to tam moc nenosilo. Petra si oběhla celou kancelář, všem se představila a každý den, když přišla do kanceláře, všechny pozdravila a popřála jim hezké ráno. Nebylo to jen nějaké rychlé “čau čau”, ale na každé představení si vzala čas. Tím mě ona jako osobnost zaujala. Potom mi představila řečnický klub a já jsem si řekl, že tam nejspíš pochytila nějaké tipy a triky a že to půjdu zkontrolovat. Tak jsem s ní šel na mé první setkání.

A co Tě přimělo vrátit se a stát se členem?

Zaujal mě jednoznačně samotný koncept. Připravované řeči, improvizace. Vzpomínám si, že při první návštěvě jsem vyhrál improvizace. To bylo krásné a ta první návštěva mi otevřela oči. A řekl jsem si, že to rozhodně chci dál zkusit a víc na sobě zapracovat.

Co Ti Toastmasters dali a v čem Tě nejvíc obohatili do života?

Myslím, že mi dali nadhled. Uvědomil jsem si, že jsou dovednosti, například řečnění, které člověk nikdy neovládne na 100 %. Nikdy nebude na takové úrovni, že by se nepotřeboval připravovat nebo zlepšovat. Já jsem si o sobě myslel, že jsem celkem dobrý prezentátor. Protože jsem často míval prezentace technického charakteru jako business analytik. A vždycky jsem měl pocit, že lidi odcházeli s pochopením. Moje meetingy byly připravené, organizované. Ale když jsem měl najednou myšlenky prezentovat v Toastmasters lidem, kteří jsou méně technicky zaměření, ukázalo se, že řeči pro ně byly těžko stravitelné.
Anebo se v nich moc nevyznali. Tak jsem si uvědomil, že mám v kontextu svých řečí na čem pracovat a kam se posouvat. A tím pádem, že řečnictví není dovednost, kterou jednou dosáhneš a už na to víc nemusíš myslet a máš to v sobě zabudované. Zamyslet se nad tím, jak reálně vypadá “poznání svého publika”. I ve škole nás učili, že člověk musí své publikum poznat. Musíš vědět, komu přednášíš. Přizpůsobit se publiku. Ale co to v praxi znamená, jak bude řeč vypadat pro technické versus netechnické publikum, to jsem v životě neměl příležitost si někde prakticky vyzkoušet. Publikum v Toastmasters bylytakové moje experimentátorské bílé myšky, na kterých jsem si to postupně testoval.

Jsi první z klubu, kdo splnil v našem klubu všechny úrovně Pathways, a to za 1 rok a 4 měsíce. Díky čemu myslíš, že se Ti to podařilo?

Já si myslím, že se mi to podařilo díky strukturovanému přístupu. Nemám rád, když něčemu věnuji čas a nemá to účel. Takže jsem věděl, že chci na projektu Pathways pracovat, že chci chodit do klubu a dokončit ho. A tak jsem se jednoduše snažil podle toho plánovat řeči, projekty, četl jsem si materiály dopředu, abych se s tím obeznámil. Tím, že mi neměl kdo poradit, všechno bylo pro mě nové a možná o to zajímavější. Měl jsem větší drive na sobě zapracovat. Roli možná hrálo i mé vlastní ego 🙂
Pohladit si vlastní ego a být ten první. Ale jednoznačně se mi to podařilo díky strukturovanému přístupu. Řekl jsem si: tolik řečí chci teď stihnout, podíval jsem se do Easyspeku, jaké jsou volné sloty a podle toho jsem si už řeči připravoval. Byly měsíce, kdy jsem měl v záloze dvě nebo tři řeči. A když jsem viděl, že se uvolnil
slot, tak jsem napsal viceprezidentovi pro vzdělávání (VPE), že si řeč rád vezmu. Takže se mi vyplatilo vědět, kdy mám řeči a mít jednu řeč v záloze, abych s tím mohl dynamicky pracovat.

 

Máš nějaké tipy pro ostatní, jak na Pathways?

Strukturovanost. Vědět, jaké řeči mě čekají, jaké řeči jsou v projektu a aktivně si je rozvrhnout. Nečekat, až mě VPE osloví, ale sám ho nahánět. Samozřejmě, podle vlastní dostupnosti. Pokud je čas na přípravu, nebát se dát si i víc řečí za měsíc. Pokud naopak čas nemám, je to úplně v pohodě. Každý má svoje tempo. Raději se přihlásit s připravenou řečí než se honit za checkboxy.

Kolik řečí jsi za celou tu dobu přednesl?

Některé projekty jsem si opakoval, když jsem s řečí nebyl spokojen. Ale řekl bych, že řečí bylo zhruba 15. A taky jsem dával řeči v klubu Toastmasters Legends Academy, takže jsem si řeči distribuoval mezi dva kluby. Navíc jsem na setkání chodil pravidelně. K tomu mi pomohl návyk z doby, kdy jsem byl seržant. To je vděčná role, aby si člověk vybudoval návyk chodit na setkání. Znamenalo to, že jsem musel být na setkání a technicky ho připravit. Odemknout dveře, zapnout světla, připravit místnost na setkání. Proto jsem si tuto roli v officers týmu vzal. Samozřejmě byla období kdy jsem toho měl hodně v práci nebo jsem měnil zaměstnání. Tak jsem Toastmasters vypustil. Měsíc nebo dva byly slabší a potom tři nebo čtyři měsíce jsem dával řeči jak to jen šlo.

Kam povedou Tvoje další kroky v Toastmasters? Na co se teď chceš zaměřit?

 

Moje další kroky půjdou do klubu Toastmasters Legends Academy, abych ho pomohl postavit na nohy a stal se z něj pokročilý klub. Možná budu dokonce prezidentem tohoto klubu. Ale není jisté, zda to budu časově stíhat. Druhá možnost je, že pojedu pracovně na půl roku do Lucemburku. Takže buď se zapojím do budování nového klubu v ČR, anebo se zapojím v zahraničí. Chci i nadále dávat řeči. Takže možná si spíš budu procházet řeči z mé Pathway a budu vyšperkovávat detaily, spíž než začínat stále něco nového.
A samozřejmě se chci zaměřit i na mentoring, to je moje srdcovka. Zájemce o mentoring vždy rád přivítám. Ale jsem náročný mentor. Tím, že jsem se na své řeči vždy pečlivě připravoval, očekávám to stejné od svých mentees. Očekávám, že mentees budou chodit připravení na mentoringová setkání. Například když se bavíme o nové řeči, předpokládám, že budou mít základní návrhy, připravený koncept, co chtějí rozebírat. Jednoduše nemám rád takové to setkání, že si sedneme a bavíme se v teoretické rovině “coby kdyby”.

 

Na závěr nám ještě řekni něco o sobě: čím se živíš a jaké máš koníčky mimo Toastmasters?

Pracuji jako business analytik. Mým denním chlebem je, že sbírám požadavky od business vlastníků nebo stakeholderů na projektu. Ty vezmu a standardním přezkumem je proberu a zhodnotím, zda mají hlavu a patu. Zajímá mě, jestli poskytují nějakou hodnotu. Pokud ano, připravuji podklady pro vývojáře, kteří požadavky implementují. Takže dělám dopadovou analýzu, návrh nového řešení a identifikaci systémů, které jsou tím ovlivněné. Jsem takový spojující článek mezi technickým a netechnickým světem. Hodně hraju volejbal. To je asi můj nejvýznamnější koníček. Mám dvakrát do týdne tréninky a k tomu turnaje. Taky se nyní snažím naučit hrát na ukulele. Abych vypnul hlavu a zaměstnal ruce. A potom mám rád vaření. Vaření je pro mě velká vášeň!

***

Ľudo, děkujeme Ti za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v Toastmasters i v osobním a profesním životě!